Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků

SALON ČESKÉ SCÉNOGRAFIE

Svým názvem tato specifická forma výstavy odkazuje na tzv. „francouzské Salony“, které se začaly pořádat již během 17. století v Paříži. Původně se jednalo o uzavřenou událost, které se mohli zúčastnit pouze vybraní umělci, později se však výstava osamostatnila (pod variovaným názvem „des Indépendents“ ji poprvé uspořádal okruh kolem Odilona Redona roku 1884). Princip byl však od počátku zřejmý: dostat na jedno místo aktivně tvořící umělce, aby návštěvníkům předvedli svá díla („utkali se“) a zároveň o nich mohli mezi sebou komunikovat („setkali se“). K témuž cíli směřuje také ústřední myšlenka Salonu české scénografie: chce představit scénografickou tvorbu uplynulých čtyř let a zároveň být místem setkání jednotlivých tvůrců.

Vynikající osobnosti československé scénografie, například Josef Svoboda, František Tröster, Ladislav Vychodil, Ludmila Purkyňová, Aleš Votava, Jaroslav Malina ad. konstituovaly postavení oboru na světové špičce a dodnes inspirují divadelní tvůrce z celého světa. Na základě jejich úspěchů mj. vznikla nejstarší a nejobsáhlejší světová přehlídka scénografie, divadelního kostýmu a architektury Pražské Quadriennale, které se koná jednou za čtyři roky v Praze. Od roku 1977 se v mezidobí mezi PQ začaly pořádat, jakožto národní předvýběr pro účast na PQ (1977, 1981, 1986, 1989), Národní přehlídky české scénografie mapující stav českého scénického, kostýmního a loutkářského výtvarnictví, na něž posléze navázal Salon české scénografie, pod tímto názvem poprvé v roce 1991 ve foyeru pražské Nové scény jako doprovodný program PQ‘ 91.

V současné době se výstavy mohou zúčastnit jak etablovaní scénografové, kostýmní výtvarníci i světelní, zvukoví, video designéři, tak čerství absolventi či studenti uměleckých oborů bez ohledu na národnost a státní příslušnost, kteří tvoří pro divadla domácí, tj. česká a slovenská, případně čeští a slovenští autoři působící na zahraničních scénách. Salon neklade žánrová omezení (činoherní, hudební i loutkové divadlo, film, televize, site specific a další projekty na pomezí scénického a výtvarného počinu), a jako takový prezentuje exponáty nejrůznějších forem – od skic, modelů, fotografií přes kostýmy, masky části dekorací po videa či instalace.

Salon české scénografie jako takový je v současné době jedinou a největší národní oborovou přehlídkou a platformou pro výměnu intelektuálních, estetických a kulturních podnětů v oblasti současného scénického výtvarnictví / stage designu v nejširším významu. Kromě samotné možnosti prezentovat své dílo jinak než na divadelním jevišti a navázat oborovou komunikaci mimo akademickou půdu představuje Salon díky svým doprovodným akcím jedinečnou příležitost pro setkání přihlášených a různé diskusní formáty (zejména sympózia Poločas rozpadu) na téma současná (česká) scénografie a její národní i mezinárodní rozměr.