EN

ČOSDAT

Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků

Institut umění – Divadelní ústav se loučí s Jarmilou Gabrielovou

Narodila se 28. 7. 1928 v Bystřici pod Hostýnem. Po pěti letech základní školy ji poslali rodiče do cizojazyčné měšťanky Tomáše Bati ve Zlíně, kde navštěvovala francouzskou sekci. O prvních prázdninách se chystala na výměnný studijní pobyt do Francie, ale Druhá světová válka jí zkřížila plány; válečné a okupační strádání přineslo řadu různých omezení studijních i osobních včetně vážného onemocnění, které se jí podařilo překonat.

Po maturitě 1946 absolvovala novinářskou fakultu a poté nastoupila na Ministerstvo kultury, Při práci v odboru kulturních relacích se zahraničím uplatnila nejen své jazykové znalosti, ale i poznala práci zahraničních a domácích kulturních institucí a zařízení. V této době se seznámila se svým budoucím manželem Františkem, s nímž pak prožila dvacet let a vychovala dvě děti.

V roce 1958 přijala nabídku ředitelky právě založeného Divadelního ústavu v Praze dr. Evy Soukupové, aby zde pomohla vybudovat oddělení zahraničních styků a podílela se na přípravě informačního časopisu o českém divadle pro zahraničí.

Záhy po nástupu do Divadelního ústavu se jí podařilo navázat spolupráci s obdobnými institucemi v zahraničí. V obtížných politických a společenských podmínkách tehdejšího režimu to ovšem nebylo vždy zcela snadné a jednoduché. Přesto se Divadelní ústav brzy začal podílet na propagaci české a slovenské divadelní kultury, na různých divadelních aktivitách a mezinárodních divadelních projektech. Jarmila Gabrielová se velkou měrou zasloužila o založení národních středisek mezinárodních nevládních divadelních organizací, které měly své sekretariáty pod střechou Divadelního ústavu. V některých z nich byla řadu let tajemnicí – např. v ITI (International Theatre Institut).

Mezi aktivity, které je třeba v souvislosti s jejím pracovním profilem zdůraznit, je Pražské quadriennale. Výrazně přispěla k vyhlášení a realizaci této mezinárodní soutěžní výstavy scénografie a divadelní architektury, která svou jedinečností patří k vysoce oceňovaným mezinárodním kulturním počinům. Byla při jeho založení a spolupracovala se zahraničními partnery na deseti ročnících v letech 1967 – 2003.

Ohlasy a skvělá hodnocení první výstavy scénografie a divadelní architektury PQ 1967 byly silným impulsem k vytvoření další mezinárodní organizace, která by věnovala pozornost těmto divadelním disciplinám. Tehdy stála vedle významných divadelních odborníků při založení OISTATu se sídlem generálního sekretariátu v Praze. Zde vykonávala funkci tajemnice až do roku 1993. Redigovala tiskové materiály OISTATu a v některých z nich také publikovala. Své dlouholeté zkušenosti uložila do „kroniky” Pražského Quadriennale, kterou vydal Divadelní ústav v roce 2007. V posledních letech, pokud ji nemoc nezabránila v práci, se stejnou pečlivostí a poctivostí pracovala na historii ITI.

Za své dlouholeté působení navázala mnoho přátelských vztahů s divadelníky po celém světě. Její vzdělanost, jazyková vybavenost i jemný diplomatický takt pomáhaly překonávat mnohé bariéry zvlášť v předchozím režimu. Ke svým kolegům a kolegyním, mnohdy začátečníkům, byla vždy laskavá, nikdy nedávala najevo svou převahu, ale naopak, radovala se z případných úspěchů. Jakoby srostla s Divadelním ústavem, dávala mu ze svého času i energie mnohem víc, než bývá zvykem.

O její skromnosti a noblese vypovídají její slova:

Potkala a poznala jsem za ta dlouhá léta mnoho zajímavých, milých a krásných lidí, vzácných osobností a spolehlivých a věrných přátel. Moc za to jim i osudu děkuji. Snad i mně se dařilo přinést do práce a mezilidských vztahů nějaká ta pozitiva, vytvářet přátelskou atmosféru tak potřebnou k užitečným a plodným výměnám názorů, vedoucím ke konkrétním, hmatatelným výsledkům.

Předem děkujeme za Vaši zaslanou osobní vzpomínku na Jarmilu Gabrielovou, kterou zahrneme do Knihy vzpomínek (Book of Tributes) – bude předána rodině a uchována v Archivu PQ.