EN

ČOSDAT

Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků

Dvořák, Daniel

* 1954, architekt, scénograf
 
Daniel Dvořák studoval scénografii v letech 1974-1980 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (ateliér architektury a scénografie prof. Josefa Svobody) a na vídeňské Akademie der bildenden Künste ve Vídni (ateliér prof. Lois Egg). Na svém kontě má doposud více než tři sta realizací: domácích (Státní divadlo Oldřicha Stibora Olomouc, Státní divadlo Brno atd.) i zahraničních (Finsko, Francie, Itálie, Japonsko, Korea, Lotyšsko, Malta, Mexiko, Německo, Nizozemí, Norsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko, Slovensko). V letech 1988 až 1998 působil jako intendant Opery Furore. Od roku 1998 byl ředitelem Státní opery Praha, jako ředitel působil i v Národním divadle v Praze (2002–2006) a Národním divadle v Brně (2007–2012). Daniel Dvořák je držitelem Ceny Alfreda Radoka a ceny Chevalier de L’Ordre des Arts et des Lettres.
 
 

„Jaké umělecké dílo/ počin Vás v posledních měsících nejvíce zaujalo?“

„Oba moje největší zážitky z poslední doby jsou shodou okolností ne-li největší svého druhu, tak určitě abnormálně velké i svými fyzickými rozměry: Damien Hirst představil v rámci benátského Bienále udivující koncept parafráze mořské archeologie. Největší bronzová figura vyplňuje tříposchoďové atrium Palazo Grassi a je renezančně monumentální, řemeslně vycizelovaná a hovoří magickou řečí posvěcení. V Imaxu v pražském paláci Flóra jsem shlédl neméně monumentální dílo, řekl bych, hold analogu – film Dunkerk (kamera Hoyte Van Hoytema, režie Chris Nolan). Natočeno imaxovými kamerami a promítnuto ze 70mm pásu filmu (jedno okénko obsahuje čtyři 35mm filmu!). Pražský Imax je jediný v kontinentální Evropě, kde nevyhodili analogový projektor. Film sám je natočený podle hesla dokonalé je nepřítelem dobrého a to z něj dělá právě mimořádný vizuální zážitek. Estetika klasické fotky triumfovala na celé čáře.“

 

„Čím je pro Vás současná scénografie?“

„To, čím je poezie literatuře je scénografie architektuře.“