EN

ČOSDAT

Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků

Špindlerová, Tereza

*1992, architektka, scénografka

 

„Jaké umělecké dílo/ počin Vás v posledních měsících nejvíce zaujalo?“

„Zejména ve světle současných událostí bych ráda zmínila divadelní hru s názvem El Rei Borni (Jednooký král) od Marca Crehueta, která byla uvedena v Barts v Barceloně a posléze zfilmována. Ačkoli se celé toto klaustrofobické drama odehrává jen v jednom barcelonském bytě, je do něj vepsán nejen stav celé dnešní vyhraněné společnosti v době po ekonomické krizi, ale i role zásadní velká obecná témata. Tento příběh je pro mě ztělesněním absurdity, nepochopitelnosti a polarity současnosti.“  

Tereza Špindlerová absolvovala bakalářské studium architektury na Bauhaus-Universität ve Výmaru a na Escola Tëcnica Superior ďArquitectura del Vallôs v Barceloně. Magisterským studiem se specializací na  konceptuální navrhování poté pokračovala na Univerzitě ve Stuttgartu u profesorů de Bruyna a Allmanna, které absolvovala diplomovou prací Divadlo krutost. Její konceptuální návrh „Dvojdům pro  vanilkovou zmrzlinu a horké maliny“ byl oceněn první cenou v soutěži Next Landrnark v Miláně. V letech 2014 — 2016 pracovala jako studentská asistentka u profesorky Astrid Ley a v současnosti absolvuje architektonickou stáž v Office for Metropolitan Architecture  v Rotterdamu.

Čím je pro Vás současná scénografie?

„Zajímá mé limit mezi neskutečností scénografie a skutečností prostoru. Netrvám na architektuře ani scénografii jako profesi, ale jako discipliné. Vycházím tedy z toho CO v  minulosti a až do dnes platilo jako architektura a jednám na hraně toho, co bývá touto  disciplínou míněno. Pozoruji historický diskurz a média a nacházim formy, bez kterých  koncepty nemohou existovat. V současné mediální době, kdy je veškerá moc sdělení přenechána ploché fotografii, si velmi cením svobody a hloubky, kterou tato forma tvorby prostoru nabízí.

Tereza Špindlerová se představuje svým výtvarným řešením k projektu Divadlo krutosti, který proběhne na Stuttgartské univerzitě 24. 10. 2017.

 DIVADLO KRUTOSTI

Divadelní inscenace 

Universität Stuttgart, 24.10. 2017 

Scénografie: Tereza Špindlerová 

Výchozími tématy tohoto projektu jsou příznačně Antonin Artaud a jeho Divadlo krutosti. Projekt je (re)konstrukcí prostoru pro toto divadlo a zakládá se přímo na Artaudových textech – je tedy jejich doslovným překladem do řeči prostoru, o nějž se v minulosti pokoušela již celá řada divadelníků i scénografů. Prostor se vyvíjí chronologicky podle modifikací Artaudových popisů. Objekt tedy vzniká ve třech fázích: První manifest pro divadlo krutostiDruhý manifest pro divadlo krutosti a Spisy z Mexika.

Artaud se své teorie a manifesty pokoušel uskutečnit v brutální inscenaci Cenci (1935), ale ani jejich manifestace nevyhovovala zcela jeho požadavkům. Je pravdou, že ačkoliv jeho koncept divadla krutosti nebyl nikdy realizován ve své úplnosti, trvale ovlivnil vývoj divadelní tvorby druhé poloviny 20. století. Například rakouský umělec Hermann Nitsch byl právě Artaudem silně ovlivněn i přesto, že se k jeho filozofii a teorii dostal zprostředkovaně na sklonku 50. let.

Projekt zpřítomňuje Artaudovy vize, v nichž nechtěl divadlo a architekturu zjednodušit a očistit, nýbrž přivést zpět k životu. „Tento projekt může být chápán jako produktivní kritika současného přístupu k (divadelní) architektuře, jakož i architektonická asambláž, která odráží povahu Artaudových ideí.“ Tereza Špindlerová