EN

ČOSDAT

Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků

Marková, Sylva

*1977, scénografka

„Jaké umělecké dílo/ počin Vás v posledních měsících nejvíce zaujalo?“

                                             ___________

Sylva Marková pochází z Brna, kde v roce 2002 absolvovala scénografii na JAMU (prof. Miroslav Melena) a roku 2006 úspěšně ukončila doktorské studium na téže akademii (školitelem a vedoucím její dizertační práce byl prof. Bořivoj Srba). Podílela se na řadě činoherních i operních představení v divadlech v Brně (NDB, MDB, Feste, EOD, Komorní opera JAMU), v Praze (Archa, Malé vinohradské, Divadlo Komedie), v Plzni (DJKT), v Českých Budějovicich (Činohra, Opera JI), ve Zlíně (MdZ), v Ostravě (Bezruči, NdM — činohra, opera), v Opavě (SDC), v Olomouci (MDO) a v Uherském Hradišti (SD). Významná je její spolupráce s uskupením Ensemble Opera Diversa, pro jejichž původní opery Marková vytvořila jak několik kostýmních návrhů tak celé scénografické řešení: Společná smrt milenců v Šinagawě, Dýňový démon ve vegetariánské restauraci, Ponava (Zmizelé řeky), Čaroděj a jeho sluha. Roku 2008 Marková úspěšně složila zkoušku z myslivosti a je držitelkou loveckého lístku, od  roku 2015 také vyučuje scénografii operní režie na Hudebni fakultě JAMU v Brně.

 

Čím je pro mě současná scénografie?

„Stále více ‚závod s rozpočtem‘, bohužel.“

 

 

Sylva Marková se představuje čtyřmi scénografickými návrhy pro inscenace vzniklé v Brně během posledních čtyř let.

 

ČARODEJ A JEHO SLUHA

Divadelní inscenace 

Ensemble Opera Diversa, 29. 10. 2016 

Autor: Pavel Drábek 

Účinkující: Lucie Kašpárková, Ondřej Koplík, Jan Šťáva, Pavla Radostová, Jakub Tuček, Aleš Janiga 

Režie: Kristiana Belcredi 

Scénografie: Sylva Marková 

Kostýmy: Sylva Marková 

Dirigentka: Gabriela Tardonová 

Světelný design: 

Zvuk/hudba: Ondřej Kyas 

 

Libreto Čaroděj a jeho sluha, strašidelné pohádkové opery, sepsal Pavel Drábek na motivy stejnojmenné bretaňské pohádky ze sbírky Keltské pověsti a pohádky: Bretaň, jež sesbíral François-Marie Luzel. Hlavního hrdinu Effama provázejí stejné svízele, jako Krabatha ve známějším Čarodějově učni.  Premiéra proběhla v bývalé tovární hale v Židenicích – v nedivadelním prostředí, které bylo v dalších reprízách nahrazeno prostory Moravské galerie v Brně. Magicko-realistické kostýmy a scéna, kterou kmenová scénografka souboru Sylva Marková navrhla, putuje s Effamovým příběhem a dynamicky jej rozvíjí. Mottem autorky je „dveře tam a zase zpátky“, čímž výstižně pojmenovává úlohu scénografických prvků inscenace. Dveře jsou prvkem, motivem, jenž na scéně „chudého divadla“ Grotowského typu, v jednoduchém pojetí arte povera, vytvářejí středobod inscenace. Jednoduché bílé, oprýskané dveře navíc komunikují s divákem v několika rovinách –  a to díky přenosu divadelního znaku, z čehož je nejlépe zřetelná dlouholetá spolupráce režiséra a autorky scény.

 

 

HUSINA 

Divadelní inscenace 

Divadlo Feste, Kabinet múz, premiéra: 11.4. 2016 

Režie: Jiří Honzírek 

Scénografie: Sylva Marková 

Kostýmy: Sylva Marková 

 

Stěžejní postavou je Zikmund Lucemburský, o nějž běží, on se pokouší slepit Evropu, vytvořit pro ni konsensus. Příběh o Husovi je inscenátorům záminkou, výchozím bodem, impulsem a provokací k zamyšlení nad znepokojivým stavem současné domácí politiky a společnosti. Husina ukazuje zákulisní prostředí politiků, kteří se naučili chápat bezvýznamnost reality a význam mediální interpretace ve veřejném prostoru. Inscenace byla nominována na Cenu Marka Ravenhilla za rok 2016. Hravá scénografie konvenuje s vážností tématu inscenace, v níž režie využívá kontrastu naléhavosti problematiky, a způsobu, jímž je ironicky inscenována. V na první pohled prostém scénografickém řešení fungují jako důmyslný prvek menší kousky papírů, na kterých jsou napsána jména významných (tehdejších) politiků. Během inscenace jsou tyto papírky přehazovány jakoby odlehčenou dětskou rukou v tušené hře, čímž vlastně zdůrazňují naléhavost celé situace.

 

PŘÍLEŽITOST DĚLÁ ZLODĚJE ANEB ITALŠTINA PRO ZAMILOVANÉ

Divadelní inscenace 

Jihočeské divadlo, premiéra: 7.10. 2016

Autor: Gioacchino Rossini 

Účinkující:  Kristýna Vylíčilová, Peter Malý, Josef Falta, Barbora Poláswková, Aleš Janiga, Roman Hoza, František Brantalík 

Režie: Tomáš Studený 

Hudební nastudování: Tomáš Peschik 

Dramaturgie: František Řihout 

Asistent režie a choreografie: Zuzana Fischerová 

Hudební příprava: Jan Bubák, Aleš Vítek 

Scénografie: Sylva Marková 

Kostýmy: Sylva Marková 

Projekce: Tomáš Hrůza 

 

Sylva Marková v této inscenaci obohatila svůj slovník jednoduché scénografie a arte povera-chudého umění (v rámci kterého obvykle jednoduchými scénografickými prostředky vyjadřuje hlavní principy inscenace) o několik stran příručky barnumské reklamy. Marková sama popisuje scénografický záměr jako „učebnici italštiny pro zamilované“, což umožňuje lépe interpretovat první dojmy ze scénografie: zamilovaní, podobně jako děti, použijí obrázkovou-ilustrovanou učebnici, aby lépe porozuměli svému předmětu – v tomto případě lásce. Proto je scéna barvotisková, objevují se na ní automobily (jejich dvourozměrné sítotisky) či motivy barevných tachometrů.

 

 

RODINNÁ SLAVNOST

Divadelní inscenace 

Slezské divadlo Opava, 20. 3. 2016 

Autor: Thomas Vinterberg, Morgens Rukov 

Účinkující: Martin Táborský, Michal Stalmach, Daniel Volný, Šárka Vykydalová, Jakub Stránský, Sabina Muchová, Tereza Bartošová, Hana Vaňková, Drahomír Ožana, Martin Valouch 

Režie: Roman Groszmann 

Scénografie: Sylva Marková 

Kostýmy: Sylva Marková 

 

Podle Rukova jde o příběh, jaký vlastně známe všichni: setkání na honosné rodinné oslavě, kde je v atmosféře povinné zábavy každý z hostů ponořen do vlastních problémů. Autoři nechtěli vynechat žádnou z fází takového dne: příjezd hostů na místo, ubytování, únava, noc a ráno, kdy je potřeba vystřízlivět a vrátit se zpět domů a do všedního života. Jenže po přiznání pravdy už žádný návrat možný není. „Narozeninový dort, který vám nebude chutnat“, vyjadřuje se k inscenaci Sylva Marková. Dortem je v jejím pojetí celá scéna: „chutná“ ve smyslu kompozičního rozvržení a dynamizace proximických ploch. Celková barevná kompozice je pak sladce děsivá – divák má pocit, že se otráví, jenže právě díky této kombinaci je chvějivou scénou přitahován k dějovým pointám.