EN

ČOSDAT

Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků

Matýsek, Jan

* 1994, student scénografie

 

„Jaké umělecké dílo/ počin Vás v posledních měsících nejvíce zaujalo?“

„Nechávám se unášet meditativní syntetikou Agnieszky Polské. Zahřál mě taky Faust od Anne Imhof, Liminals od Jeremyho Showa (na motivy Anny Halprin), práce Saši Pirogové nebo Bodies in urban spaces od Williho Dornera. Obdivuji jejich práci s lidským tělem, přístup k obrazovosti a citlivé propojení výtvarného umění s pohybem, choreografii v současný jazyk.“

 

Jan Matýsek studuje magisterské studium na JAMU v Brně, v ateliéru scénografie doc. Jany Prekové a od roku 2016 je také studentem Fakulty výtvarných umění VUT v Brně (ateliér kresby a grafiky doc. Svatopluka Mikyty). Během svých studií se zúčastnil několika mezinárodních workshopů a symposií (např. Sensorium 2017 – nová media, Bratislava;  36Q° – světelný workshop, Praha). Autorsky se podílel na přípravě několika scénografických řešení pro divadelní inscenace: Elektra (Divadelní studio Marta, režie Michal Zetel, 2017), Síla zvyku (HaDivadlo, režie Jan Horák a Michal Pěchouček, 2017), Mrtvý pes v čistírně: Silní (Divadelní studio Marta, režie Juraj Marušic, 2016). Dílo Jana Matýska bylo k vidění i na výstavě nazvané Cestyvěz v Galerii Cyril v Prostějově (2016) a nalézt jej můžeme také v ilustracích básnické sbírky Spin Niny Menkynové.

Více zde: http://jan-matysek.tumblr.com

 

„Čím je pro Vás současná scénografie?“

„Scénografie je obraz v obraze obrazu“.

 

Jan Matýsek se představuje projektem Fotbalová overtura, který využívá svého vyjadřovacího prostředku – fotbalu – k jeho popření, ironizování či k posunutí sebe sama. A to prostřednictvím dichotomie kresba/živá akce a fotbalista/performer.

 

FOTBALOVÁ OVERTURA

Fotbalový stadion za Lužánkami v Brně, premiéra: 14. 5. 2017 

Autor: Jan Matýsek

Choreografie: fotbalisté české reprezentace

 

 

Motivem pro realizaci této instalace byla touha vypořádat se s vlastními špatnými zkušenostmi z fotbalu a s tématy nacionalismu a xenofobie. Autor vychází z tvaru obdélníkového hřiště, na který se dívá jako na obraz, kde se něco děje. Fotbalové hřiště je zde analyzováno technickými výkresy, které navozují pocit budování či plánování. Z knihy o taktice v kopané z roku 1957 je převzat způsob zaznamenávání fotbalistova pohybu; autor pak vytváří vlastní schémata a strategie. Do hry, která má pouze pravidla, vnáší scénář a stává se tedy jakýmsi režisérem-choreografem, který se zaměřuje na hráčův fyzický pohyb. Technický bod proměňuje v živého performera/tanečníka, vycházejícího z kresebných záznamů nejslavnějších českých gólů. Videozáznamy se podřizují třem pohledům z technických výkresů – půdorys, nárys a bokorys: použito je jedenáct videozáznamů pro jedenáct hráčů. „Inscenování“ gólů české reprezentace probíhá od imitace pohybu, přes jeho dekonstrukci až k samotnému tanci.