EN

ČOSDAT

Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků

Machát, Jan

*1988, architekt, doktorand na VUT v Brně

 

„Jaké umělecké dílo/ počin Vás v posledních měsících nejvíce zaujalo?“

                                                    _______

 Jan Machát je český scénograf a architekt, zabývající se světelným designem a tedy tvořící jako „architekt světla“. Jan Machát vystudoval Technické lyceum v Olomouci a v současnosti je doktorandem na Ústavu pozemního stavitelství VUT v Brně. Právě během studia na VUT se začal zajímat o scénografii, lightdesign a videomapping. Roku 2011 vznikl v Olomouci první festival světelného designu, na jehož organizaci se hned následujícího roku aktivně podílel. Od té doby Machát vizuálně zpracoval desítky veřejných akcí, plesů (Ples jako Brno, Ples VUT), realizoval například pódium na festivalu Mácháč a jen těsně mu unikla možnost účasti na slavném Burning Manovi v Nevadské poušti. Roku 2013 založil se svým spolužákem Michalem Oklešťkem uměleckou skupinu Visualove.

 

Čím je pro Vás současná scénografie?

„Je to svobodná tvorba divadelního prostoru, která využívá nejrůznějších vyjadřovacích  prostředků. Současná scénografická tvorba je ovlivněna moderními technologiemi a i  moje tvorba pracuje s prvky projekcí, videomappingu a světelného designu.“

 

Jan Machát se představuje návrhy pro divadelní inscenaci Tango Macabre v režii Vladimíra Morávka.

 

TANGO MACABRE

Divadelní inscenace 

Divadlo Husa na Provázku, 2. 12. 2016 

Autor: Stanislav Mroźek 

Režie: Vladimír Morávek 

Scénografie: Jan Machát 

Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková 

Světelný design: Jan Machát 

Zvuk/hudba: David Smečka 

Choreografie: Nenad Djapić 

 

Jan Machát, v tiráži uveden jako „architekt světla“, využil ve výpravě mnoha svých předností: cit pro celek i kompozici, barevnou vyváženost a dynamiku. Dominantní prvek scénografie zde představují židle, které –  jako i nábytek obecně – se jeví jako oblíbený motiv v autorově tvorbě (jak nasvědčují jeho další projekty  – např. pódium na festivalu Mácháč). Je to snad pro jejich každodennost, z nichž je může autor v jejich předmětnosti vytrhnout a zasadit do nového kontextu, nového syžetu, a poukázat tak na jejich estetické a estetizující kvality. Machát tak svou jemně vedenou sémantickou hrou do scénografie vnáší impulsy průmyslového designu.