EN

ČOSDAT

Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků

Marečková, Irena

*1956, scénografka, výtvarnice

 

„Jaké umělecké dílo/ počin Vás v posledních měsících nejvíce zaujalo?“

„Vzpomínám na emocionální a křehkou inscenaci Naivního divadla v Liberci s názvem „Jsou místa oblíbená tmou…“ podle knihy Atlas odlehlých ostrovů. Seděli jsme kolem obřího stolu, všechno se dělo jen na něm. Skvěle vybrané minimalistické vizuální loutkářské prostředky, včetně projekcí neilustrovaly, ale kongeniálně doprovázely melancholickou fabulaci. O něco starším a naopak silně expresivním zážitkem byla La Loba Lenky Vágnerové & Company, v němž spolupůsobily dvě mocné ženské energie v sólovém tanci a sólovém zpěvu, spolu se hrou s artefakty, měnícími se v mýtické bytosti. Jako scénografka v takových představeních sice souzním hlavně s vizuální prostředky, ale zároveň si na takových představeních uvědomuji, že to co působí nejvíc, je energie herců a malý zázrak, když se spojí s energií diváků v jedno.“  

Irena Marečková vystudovala obor tvarování hraček a dekorativních předmětů (SUPŠ v Praze) a následně výtvarnictví a technologie na Katedře loutkářství divadelní fakulty AMU. Působila jako scénografka v Krajském bábkovém divadle v Banské Bystrici, v letech 1990-94 vyučovala na DAMU obor scénografie, později na Katedře alternativního a loutkového divadla (KALD), který od roku 1999 také vedla. Hostuje po celé České republice a podílí se na zahraničních projektech (Německo, Švýcarsko, Francie, Japonsko, Polsko, Maďarsko, Estonsko). Spolupracuje s loutkovými divadly, operou a baletem, pohybovým divadlem a činohrou.

Čím je pro Vás současná scénografie?

„Momentálně hodně rozvolněná kategorie, jinak pro mě osobně způsob existence.“

Irena Marečková se představuje výpravou k inscenaci Popelka:

POPELKA

Divadelní inscenace 

Státní divadlo Košice a Bábkové divadlo Košice, 23. 1. 2015 

Autor: Gioacchino Rossini, Jacopo Ferretti 

Režie: Pavel Uher 

Hudební nastudování: Igor Dohović 

Scénografie: Irena Marečková 

Kostýmy: Irena Marečková 

Jakkoliv není spojení loutkového divadla a opery ničím výjimečným (za zmínku stojí pražský Don Giovanni, Kouzelná flétna nebo Ostrčilovy Kunálovy oči), bylo nastudování košického loutkového divadla Rossiniho Popelkyspecifickým počinem: výprava Ireny Marečkové, jakkoliv historizující, je ve výsledku příjemně abstrahující. Přestože loutky evokují poetiku Tima Burtona, podobnost je pouze náhodná:  Irena Marečková totiž dospívá ke svému výtvarnému tvarosloví zcela samostatně a její inspirace pramení v odlišných pohořích – expresivní karikující rukopis s jednoduchými uzavřenými formami geometrie je bytostně jejím vlastním. Loutky Ireny Marečkové jsou v lidské velikosti, pojízdné, dokonce mohou plout po scéně. Jsou lehce ironizujícím alter egem rolí zpěváků, odráží jejich konání a touhy. Scéna, zpočátku zrcadlová krychle, se otvírá do děje: kouzelník je demiurg všeho dění.

Více zde: https://operaplus.cz/rossiniho-popelku-budou-zpivat-loutky/