EN

ČOSDAT

Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků

Jiřikovská, Eva

*1976, grafička a scénografka

 

„Jaké umělecké dílo/ počin Vás v posledních měsících nejvíce zaujalo?“

                                                           ______

Eva Jiřikovská vystudovala grafiku a výtvarnou výchovu na Masarykově univerzitě v Brně pod vedením ak. mal. Jana Vičara. V letech 2004 — 2016 působila jako výtvarnice scény a kostýmů ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Zde spolupracovala např. na inscenacích (Alenka v říši divů, Cikáni, Kalibův zločin, Svatba, Měsíc nad řekou, Marvinův pokoj, Válka s mloky, Medeia, Cybercomics. Mein Faust, Villon F., Vojnarka, Lucerna).  V témže divadle byla navíc autorkou veškeré propagační grafiky. Dlouhodobě spolupracuje s režiséry Dodem Gombárem, Janem Antoninem Pitínským, Annou Petrželkovou, Jakubem Macečkem, Lindou Keprtovou, Jiřím Honzírkem, Břetislavem Rychlikem; v poslední době např. také s Danielem Špinarem. Vedle své domovské scény vytvořila scénografie či kostýmy k činoherním i operním inscenacím např. v Národním divadle v Praze (Boris Godunov, Tři sestry), Národním divadle v Brně (Hubička, Ideální manžel, Tančírna, Veroničin pokoj, Lékárník, Perikola), v Národním divadle moravskoslezském.

 

Čím je pro Vás současná scénografie?

 

„Sen.

Hledání.

Výzva.“

 

 

Eva Jiřikovská se představuje scénografickými návrhy k inscenaci Veroničin pokoj.

 

VERONIČIN POKOJ 

Divadelní inscenace 

Národní divadlo Brno, Reduta, 10. 9. 2015 

Autor: Ira Levin 

Překlad: Jitka Sloupová 

Účinkující: Iavana Hloužková, Bedřich Výtisk, Magdaléna Tkačíková, Jakub Šafránek 

Režie: Dodo Gombár 

Scénografie: Eva Jiřikovská 

Zvuk/hudba: David Rotter 

Výprava Evy Jiřikovské zaujme na první pohled svou citlivostí a porozuměním jak předloze, tak režisérskému záměru. Scénografii inscenace, ve které režisér Dodo Gombár pečlivě buduje atmosféru tajemna, strachu a stísněnosti, dominuje jediný pokoj s průhledem. Ten je přirozeně tvořený coby environment uprostřed scény, která je dynamizována především světelnými prvky a modelována je přitom svými teplými i chladnými odstíny. Jakkoliv by se mohlo zdát, že je scénografie spíše statická, není tomu tak – prostřednictvím svých světelných prvků se podílí na temporytmu hororové inscenace, provázené dominantní auditivní složkou (jež často scénografickou nezbytně doplňuje).