EN

ČOSDAT

Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků

Stojčevski, Dragan

*1979, scénograf, doktorand v ateliéru scénografie na DAMU

„Jaké umělecké dílo/ počin Vás v posledních měsících nejvíce zaujalo?“

                                                        ________

Dragan Stojčevski se narodil v  Pančevu na území bývalé Jugoslávie. Vystudoval obor scénografie na DAMU v Praze u profesora Jana Duška a v současnosti pokračuje na stejné škole v doktorandském studiu. Vedle těchto studií absolvoval také stáž na pražské AVU v ateliéru V. Kokolii. Kromě scénografie pro divadlo, realizoval řadu instalací a uměleckých intervencí ve veřejném prostoru. Intenzivně se zabývá tvorbu site-specific projektů, často ve spolupráci se skupinou Mamapapa, a to jak v Čechách, tak i v zahraničí. Své projekty realizoval na archeologických lokalitách, v muzeích, v místech opuštěných industriálních zón či rurálním prostředí (Pergamon set, Pergamon museum Berin/  Bergama Turecko 2010/15, Pokoj, Národní muzeum v Pančevu, Srbsko 2013 a In S(P)ite of Fire Bělehrad, Srbsko 2005). Jeho scénografická tvorba pro divadlo za poslední dobu zahrnuje: Dynasitie: Lehman Brothers (Husa na provázku, Brno 2017), Oresteia (Ostrov Štvanice, Praha 2016), Experiment myší ráj (Národní divadlo, 2016), atd.

Čím je pro mě současná scénografie?

„Prostor který má performativní potenciál evokovat situaci anebo narativní potenciál

sdělovat příběhy.“

Dragan Stojčevski se představuje scénograficko-environmentálním projektem pro inscenaci Oresteia Tygra v tísni (2016).

ORESTEIA

Divadelní inscenace 

Tygr v tísni, Ostrov Štvanice, Praha, 1. 9. 2016 

Autor: Aischylos 

Režie: Ivo Kristián Kubák

Překlad: Petr Borkovec, Matyáš Havrda

Dramaturgie: Marie Nováková Tomáš Loužný

Scénografie: Dragan Stojčevski 

Choreografie: Antonie Svobodová

 Tým kolem Ivo K. Kubáka působí na pražské Štvanici již několik let: toto prostředí oživuje a uvádí zde v praxi imerzivní divadlo – na pomezí happeningu, site specific a „Ereignis“ skutečného diváckého a participativního zážitku (ale i události: německý pojem „Ereignis“ tento princip vystihuje nejlépe, protože označuje jak „událost“, tak „zážitek“, ale v češtině pro něj není ekvivalent). Hlavní inspirací pro inscenaci Oresteia se stal opuštěný areál bývalého zimního stadionu vedle vily Štvanice. Scénografická instalace dotvářela prostředí kolem opuštěné stavby, jejíž rozpadající se stav fungoval jako metafora celé hry: příběh státu, ve kterém se s velkou ambicí začalo budovat, aby se stavění následně zastavilo, protože veškeré investice jsou přesměrovány do války.

Diváci vstupovali do areálu skrze koridor z bílého plotu, na kterém visely cedule upozorňující, že vstupují na rozestavěné území. „Pozor! Procházíte staveništěm.“ Samotné místo se tedy stává scénou: scénografická práce se jeví jako instalace v konkrétním prostoru. Výsledkem je tedy spíše scénografická instalace, která reálný prostor mění a přizpůsobuje kontextu hry.

Na rozdíl od repertoárového divadla, které vyžaduje rychlou stavbu a úklid po každém představení, byla scéna pro Oresteiu postavená před premiérou a zlikvidována po derniéře. Tento přístup ovlivnil práci s materiálem a způsob stavby.