EN

ČOSDAT

Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků

Vonášková, Anežka

* 1998, scénografka, studentka krajinné architektury

 

„Jaké umělecké dílo/ počin Vás v posledních měsících nejvíce zaujalo?“

„V poslední době mě nejvíce zaujal film Macbeth od australského režiséra Justina Kurzela. Musím říct, že jsem tím byla úplně uchvácená. Způsob, kterým je tento film natočený, mi přišel ohromný. Příběh Macbetha je starý a velmi temný, ale ještě se mi nestalo, že bych po zhlédnutí měla husí kůži a musela o tom přemýšlet. Krásná scénografie je podtržena nádhernými záběry kamery. Čistý shakespearovský text, který nebyl upraven. Takové pocity by mělo v divácích zanechávat divadlo! Moc doporučuji, surový, strohý dávný příběh.“

 

Anežka Vonášková absolvovala studium scénografie na Vyšší odborné škole uměleckoprůmyslové a Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze, které ukončila v roce 2017. V současné době studuje krajinnou architekturu na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Vyrůstala v divadelním prostředí, kde se od mládí utvářel její vztah ke scénografii. Velkou inspirací pro Anežku Vonáškovou byl v tomto ohledu především její dědeček doc. Miroslav Melena a jeho výtvarné chápání divadla.

 

„Čím je pro mě současná scénografie?“

„Scénografie je obor, který mě okouzlil. Má celou řadu možností – pracuje s prostorem, plochou, hmotou, ale hlavně fantazií. Divadlo se na rozdíl od filmu dotýká diváka přímo, ne zprostředkovaně a to mám ráda. Média na nás útočí záplavou informací, vzruchů, podnětů. Každý se snaží na sebe upozornit a to bohužel jakýmikoliv prostředky. To, že to dělá i divadlo, mi přijde nepochopitelné. Osobně se nedokážu napojit na převažující estetiku provokace a šoku. V mém pojetí má být divadlo krásné. Pro mne je nyní tou nejkrásnější scénografií krajina. Divadlo se zrodilo pod širým nebem. Možná se mi je podaří znovu spojit.“

Anežka Vonášková se představuje svou maturitní prací – scénickým návrhem pro hru Sen noci svatojánské.

 

Návrh je umístěn do prostoru Stavovského divadla, jehož barokní prostředí fungovalo pro autorku jako počáteční impuls. Ten se však baroku rychle vzdálil a vykrystalizoval až do podoby prořezávaných „vzdušných“ kulis, kde rastr průřezů vychází z motivů rostlinného světa. Element přírody je v autorčině podání celkově vnímán jako zásadní prvek:

Kulisy lze prosvítit, takže na jevišti vzniká snová hra světel a stínů, a lze na ně také promítat (klasickou metodou projekce, nebo technikou videomapingu). Průřezy v promítaných obrazech vytváří rastr, který je rozbíjí a tím dává vzniknout neobvyklé grafické struktuře. Světlo a stín jsou zde hlavními principy výtvarného řešení celé inscenace.“ Anežka Vonášková

 

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

Praktická maturitní práce

Vyšší odborná škola uměleckoprůmyslová v Praze, 4. – 27. 4. 2017

Autor: William Shakespeare

Scéna: Anežka Vonášková

Kostýmy: Anežka Vonášková

„Cílem bylo vytvořit jednoduchými prostředky snově podmanivý svět Shakespearovy komedie. Klíčem výtvarného řešení je hra stínu a světel, kterou vytváří zezadu svícený rastr průřezů v bočních kulisách a v horizontu. Light design je nezbytnou a důležitou součástí výtvarného řešení. Prořezávané kulisy jsou bílé, stejně jako podlaha z bílého baletizolu. Na bílé plochy lze dobře promítat – prostředí Athén i lesa. Paralelní svět elfů vzniká právě zadním prosvícením kulis. Černobílou scénu doplňuji barevné kostýmy „lidských“ postav. Abstraktní postavy královny a krále elfů a jejich družin mají prořezávané kostýmy ve stejném rastru, jako kulisy. Splývají tak se scénou a místy jsou neviditelní. Kouzlo neviditelnosti tvoří „černodivadelní“ svícení – světelné koridory mezi jednotlivými kulisami. Postavy Titánie, Oberona, Puka a elfů vcházejí do světla a zase se z něj stahují do tmy.“