EN

ČOSDAT

Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků

Amálie Bulandrová o Symposiu POLOČAS ROZPADU 4.1

Jako součást výstavy Salon české a slovenské scénografie 2018 (1. – 31. 5. 2018, ND Reduta) se v pátek 25. května v Brně uskutečnilo diskusní symposium nazvané Poločas rozpadu 4:1. Jednalo se o čtvrté z řady odborných setkání nad stavem, podmínkami a možnostmi současné scénografie, jehož cílem byla reflexe současné tvorby nejen po umělecké stránce, ale i z hlediska technologických trendů a kulturních podmínek. Vzhledem k potřebě mezinárodní reflexe v kontextu divadelních kultur střední Evropy bylo symposium záměrně naplánované do doby konání mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno. Fungovalo tak jako jednodenní setkání českých, slovenských, polských, maďarských a německých scénografů, teoretiků, studentů a pedagogů.

Symposium zahájily a celý dopolední program zaplnily zahraniční umělkyně, které svými „keynotes“ příspěvky otevřely diskusi nad různými tématy. Jako první se představila polská scénografka, kostýmní výtvarnice a light-designérka Agata Skwarczyńska. Ve svém příspěvku představila tvorbu významných polských avantgardních umělců, především jejich utopické projekty „nového“ typu divadel. Jednalo se o nikdy nerealizované architektonické návrhy divadelních budov, jejichž ústředním motivem bylo nové uspořádání hlediště a jeviště. Andrzej Pronaszko, Szymon Syrkus a Felix Krassowski v nich tematizovali vztah herců a diváků, aktérů a spoluaktérů, který měl být stavebním řešením prostoru re-definován. Agata Skwarczyńska závěrem stručně představila i svou autorskou práci, a to na ukázkách dvou scénografických realizací.

V prezentaci vlastní tvorby následně pokračovaly maďarské umělkyně Juli Balázs a Fruzsiny Nagy. Coby scénografka a kostýmní výtvarnice se toto umělecké duo potkalo již nad několika realizacemi pro divadlo jak v Maďarsku, tak ve Švýcarsku, Německu či Rakousku. Na pěti vybraných příkladech se proto rozhodly prezentovat, v čem spočívá specifikum jejich tvorby, ke které přistupují jako rovnocenné partnerky. A především ukázat, jak se může finální tvar změnit, nechá-li se vizuálními návrhy inspirovat dramaturg či režisér inscenace. Mezi představovanými díly nechyběla například realizace Gogolova Revizora (Vígszínház, Budapest, 2014), za kterou scénografka Juli Balázs získala cenu Critics Prize.

Další ze zahraničních hostů, umělkyně Uta Gruber-Ballehr z Německa, pohovořila o přístupu ke scénografické tvorbě na pozadí ukázek svých realizací zejména pro soubor Komische Oper Berlin. Držitelka prestižního ocenění Gold Award za scénografii, uděleného během výstavy World Stage Design 2017, také pohovořila o svých sociálně-kritických instalacích, kterými se ve své tvorbě od roku 2015 aktivně zabývá. Na toto téma navázala v druhé části symposia i Marie Jirásková, která taktéž představila svou tvorbu na příkladech svých uměleckých instalací.

V návaznosti na prezentované příspěvky se rozvinula debata o vztahu scénografie vůči socio-politickým tendencím ve střední Evropě; umělkyně hovořily o rozdílech v přístupu k práci ve svých rodných zemích oproti jejich zahraničním zkušenostem, pojmenovávaly společné nefunkční modely a sdílely i naopak překvapivě svobodně-tvůrčí pracovní zkušenosti z různých uměleckých souborů. Tematizován byl i fenomén „paměti na jevišti“, tedy situace, kdy reálná místa (např. budovy) slouží jako výchozí inspirační bod pro scénografické řešení. S tím souvisela i otázka „lokálního stylu“ a skutečnosti, zda lze v dnešní době hovořit o „maďarské/ polské/ německé/ české scénografii“.

Touto diskusí se vytvořil kontext, na který navázal i první přispěvovatel odpoledního programu, „key-speaker“ Ján Ptačin. Slovenský architekt, scénograf a light-designer představil přítomnému publiku především možnosti vzdělání ve zmíněných oborech na Slovensku. Pohovořil také o svých vlastních pedagogických aktivitách, specializaci profesí a vlastní představě o vzdělávání nejen odborníků, ale i zadavatelů a recipientů (širší veřejnosti). Jak může být taková osvěta veřejnosti přínosná se konečně ukázalo i během dalšího referátu, jenž přednesla studentka doktorského programu Katedry divadelních studií v Brně Ivona Solčániová. Přítomnému publiku představila architektonické návrhy Horáckého divadla v Jihlavě a vysvětlila, jak byla podoba divadla ovlivňována například dobovou estetikou a požadavky na funkčnost minulého režimu, a jak tyto úpravy vedly k jistým nenávratným škodám či nemožnosti užití všech prostorů (např. stropu tak, jak jej navrhl Miroslav Melena).

Zpátky do minulosti se účastníci symposia přenesli i prostřednictvím následujícího příspěvku, jenž v podání Amálie Bulandrové pojednal o vnímání scénografie v době založení výstavy Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru. Naopak takřka futuristickým směrem se vydal poslední z hlavních řečníků Vladimír Burian. Light-designer a odborný asistent Atelieru světelného designu na brněnské JAMU se zaměřil na „budoucnost barvy“. Během svého vystoupení vysvětlil, jak se s příchodem LED zdrojů změnilo míchání barev a jaký dopad má toto užití na scénografii. Pohovořil tedy o tom, jakým způsobem se vyvinula poslední generace těchto LED zdrojů a v čem spočívá systém práce se světelným spektrem a možnosti zdůraznění určitých tónů prostřednictvím této techniky.

U Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se zůstalo i během posledních dvou prezentací, které přednesly vedoucí Ateliéru scénografie Marie Jirásková a jeho dlouholetá pedagožka Jana Preková. První z nich pohovořila o již zmiňovaných uměleckých instalací, čímž byla tematizována i otázka „přenosu“ média instalace do divadelní scénografie a potažmo i potenciálu scénografie coby výstavního objektu. Jana Preková následně vystoupila spolu se svými studenty, aby pojednali o alternativních způsobech výuky a spokojenosti i nespokojenosti nad aktuálním stavem.

Posledním ze zmíněných příspěvků se vytvořil přirozený přechod do večerní části symposia, prezentace převážně studentské autorské tvorby U-Kaž & M-Luv. Účastníci zde neformálně uvedli svá realizovaná i nerealizovaná díla v kratších vstupech, jejichž cílem bylo seznámit se s tvorbou mladých umělců. Představila se tak například umělecká skupina pracující se světelným designem VISUALOVE, již tvoří Jan Machát a Michal Okleštěk a své protestní umělecké intervence do veřejného prostoru ukázala skupina studentů umění z Mnichova, vystupující pod názvem NEIN. Připravovaný projekt s názvem #zábava prezentovala také Anna Chrtková, studentka scénografie na JAMU, která bude spolu se svými spolužáky Janem Matýskem a Andreou Dudkovou reprezentovat Českou Republiku ve studentské sekci nadcházejícího ročníku Pražského Quadriennale, s projektem nazvaným INTELEKTRURÁLNĚ.

Přestože bylo symposium určeno převážně odbornému publiku z řad scénografů, kostýmních výtvarníků, světelných a zvukových designérů, teoretiků a historiků divadla a studentů těchto oborů, stalo se setkáním širší veřejnost se zájmem o tuto uměleckou disciplínu. V prostorách Tržnice Brno tak vzniklo příjemné prostředí, které fungovalo především právě jako prostor pro setkání a neformální diskusi.